České Středohoří se nám stalo domovem pro Hike and fly
závod. Letos se tento závod stal oficiálním Mistrovství ČR v této mladé disciplíně. A
z loňské české premiéry jsem měl a
mohl obhajovat prvenství v kategorii M40. Takže dost důvodů se zúčastnit.
Týden před závodem začínám ladit běžeckou formu. A v hlavě mi probíhají sny o závodě. Jedním z fragmentů je vyhlašování výsledků, kde samozřejmě nechybím. Jak tento neskromný sen odehnat?! Na startovce je hodně jmen, každý může překvapit a prostě se během závodu může stát cokoliv. Respekt ze závodu byl jako sebevědomí se poprat o naplnění snu.
19.6.2018 v 10 hodin se odstartovalo a já vyrazil na
první otočňák Raná-vrchol. Na vrcholku Rané jsem se objevil na 6.místě
v závěsu za špičkou. Rozbaluji své křídlo a na start se už stavím na
krásném 3.místě a nafukuji křídlo. A dvě šňůry jsou promotány. Takže rychle zjistit, jak to rozmotat. Nedaří se zjistit příčinu tohoto problému, takže rozepnout karabiny a
rozmotat to v rozepnutém stavu. Touto dobou mě předbíhá velké množství
závodníků. Nervozita stoupá při hledání
problému s počtem lidí co odlétlo. Rychle se upínám a jdu do vzduchu. Levá
řidička je tužší a nejde s ní pořádně tahat. Při rozmotávání a zapnutí se do sedačky se
popruh zamotal tak blbě, že řidička měla výrazně omezený tah. V tom okamžiku
vím, že bude třeba jedna oprava. Před sebou vidím lidi se zvedat, zkouším se
dostat k nim. Bohužel bublinky byly výše než já, tak přistávám co nejblíže
úpatí Oblíku. Balím křídlo, ruce se třesou a balení mi nejde. Jak kolikrát
tohle jsem trénoval? A teď mi to na potvoru nejde. Potřebuji se udržet
v kontaktu se špičkou, abych měl šanci a nedaří se to. Přes problémy
zabaleno a začínám stoupat k vrcholku Oblíku na druhý otočný bod. Morálku
si zvedám ujišťováním se, že smůlu jsem si už vybral. Ve výšlapu na pohodu předbíhám 4-6 lidí.
Sportovně mi uhýbají, když jim dorazím na záda. Většina mi zafandí, jakoby to
nebyl závod. Nad hlavou vidím křídla co
přilétla a vrací se zpět. Musí stejně přistát na úpatí Rané a podepsat se,
takže klid. Rozbaluji, opravuji popruh a jdu na start. První start se nepovedl.
Stočil se vítr a křídlo se svezlo ze svahu. V rychlost květák a měním
stanoviště startu, abych byl aspoň proti
větru. Startuji! Vše v pohodě…. Ale nepochopitelně visím v sedačce
vyklopen doprava. Křídlo zatáčí doprava. Kontroluji vrchlík. Vidím nějaké
vrásky mezi B a C popruhem. Nedaří se mi
najít příčina. Zatáčím přímo do kopce, tak se snažím rotaci kontrovat, ale
sotva letím rovně. Při maximálním kontru
cítím, jak křídlo má tendenci přecházet do stallu. Pod nohama řeším sedačku.
Podařilo se mi usednout, ale pořád mě to vykopává doprava. Poslední vykopnutí sedačky my odhaluje
příčinu mého problému. Krajní Cčková šňůra se mi omotala kolem ouška na řízení
za popruh tak dobře, že zleva nebyla vidět. Velkou silou jí dostávám ven. A
hurá letím rovně. Tak další drobná ztráta času i výšky. O pořadí nemám ponětí, tuším druhá půlka
startovního pole. Jsem rozladěn a nejsem ve své kůži, jak se to vše odvíjí.
Druhé balení je o poznání rychlejší. Takže to co jsem tratil problémem ve
vzduchu, tak to tady eliminuji rychlejším zabalením. 2-4 závodníky nechávám za
sebou, přestože přistáli dříve a běžím se zaznamenat na Check Point. Pořadatel mi hlásí průběžné 26. místo. Uháním
na Ranou, abych zkusil se závodem něco ještě udělat.
V poklusu stoupám na Ranou. Opět se mi daří předbíhat závodníky. To
počítání je mojí motivací zůstat v závodě.
Předbíhám v kopci 5 lidí a tak si říkám už jen 21 lidí. To není
nemožné v dalších 2/3 závodu vylepšit! Na čelo ztrácím skoro hodinku. Nad hlavou mi
mizeli na 6km trip za kružnici. Na vršku
jsem celkem rychle. Standovo podpora se diví kde až to jsem a pomáhá mi. Já
se soukám do sedačky. Nenasoukal jsem se
správně, nožní popruh mám z boku nohou místo mezi. Rychle chci startovat
do intervalu. Startuji a interval si bere mé křídlo a já se sedačkou propadám. Vím co se stalo, brzdím. Jsem už ve vzduchu a
padám stále níže a křídlo stoupá. Popruhy už mám u krku. Stíhnul jsem namotat
řidičky a ve full stallu to pokládám do svahu Rané. Necítím vůbec potlučená místa. Balím do květáku křídlo a soukám se zpět.
Tady toho mám plné zuby. Já pronáším verdikt, že končím, protože tento den není
ten nejlepší a nemá smysl pokoušet zdraví. Těch průserů bylo dost, tak proč jít
tomu dále naproti. František mě
uklidňuje, podporuje a hlavně tam je.
Při diskusi s ním těsně před startem si uvědomuji, že za touto
chybou je přehnaná snaha dohnat čelo a pokračuji. Jdu do vzduchu v bublině, vytáčím něco
nad start a využívám to k letu na SV placku Rané. Čekám přizvednutí a pokus
chytit nějaký stoupaček z vesnice. Nedaří se, ale nějaké plusové metry byly.
Nad hlavní silnicí si prodlužuji let, jak to je možné. Cílem bylo přistát co
nejblíže o odbočce na Libčeves. Pode mnou končí balení křídla budoucí vítěz
SPORT kategorie Bálint Komjáti. Přistávám znatelně dál. V rychlosti zabaleno,
takže vybíhám 200m za ním, přestože z Rané odlétal o 10 minut dříve. 800m mi
zbývá na odbočku a pak 3,8km po cestě k Libčevsi, zpět pak krásných 7,5km. Uzavírám
se do sebe a přestávám řešit závod. S 10,4kg výbavou pravidelně ukusuji
kilometry v tempu 5:30-5:50. V kopečkách či při občerstvení zpomaluji nad 6:00. Před Ranou lehce dobíhám závodníka co pochoduje.
Moje přítomnost ho vyburcovala k běhu a drží mé tempo. Při výběhu
mírného kopečka do vesnice Raná se mezera výrazně zvětšila. U druhého CheckPointu mi hlásí průběžné 6. místo.
Tento posun mě motivuje a v běhu pokračuji dále. Vybíhám na
Ranou, kde budu pokoušet se vzlétnout a zkrátit si 12km běžeckou trasu z
cylindru ven a zpět. Na vršku potkávám
opět Františka. Hlásí, že Tomáš přistál
kousek u Libčevsi a z 12 km cylindru musí vyběhnout a vrátit se. Protože jsem odtud přiběhl, přesně vím
vzdálenostní rozdíl. Nad hlavou se mi
zvedají 3-4 křídla po krátkém nasvícení. Teď se pozorně zapínám a čekám na
interval. Během chvilky se objevují další závodníci a najednou je nás moc. Začínám být nervózní, tady se rozhodne o
závodu. Po Rané se začíná vlnit tráva, tak startuji a stoupám. Za mnou se
vydává část startovního pole, což mi znemožnilo v první zatáčce to pořádně
otočit. Přesto jsem cca 20-30m nad kopcem. Přichází mráček a máme to vypnuté. Na
zbytku stoupáku se snažím držet ve vzduchu. Většina lidí už přistála ve svahu, já na hraně
Rané se držím. Největší radost z toho má kamera a fotograf. Svahuji několik
desítek centimetrů od objektivu a diváků. Nechci riskovat prohnití až dolu
přistávám též. Květák a poklus na restart. Opět z oblaku kouká sluníčko… Přichází interval, ale je krátký na start.
Slunce stále prosvítá skrz mraky. Pytel nad vesnicí skáče ze strany na stranu.
Travní porost se znovu vlní a vrhám se do toho. Sleduji startoviště a nikdo
nestartuje. Proč? Na první otočce jsem 10m nad Ranou, druhá otočka zase stoupám. A ž nyní se dávají do pohybu
další křídla. Snažím se udržet ve stoupání. Sám se sebou mluvím, že musím být
trpělivý a točit vše. 100-150m nad Ranou
ze stoupáku vypadávám a musím ho hledat znovu. Bohudík se vário zase vrátilo do
kladných hodnot a po chvilku i zvuk stoupání se ustálil na setrvalém pípání. V
800mnm se ve stoupání připojuje větroň. Točí na velkém poloměru, ale mám díky
mlze problém ho vidět. Točím do 1080mnm. Stoupám už téměř minimálně, tak to
pouštím po trati. V dáli vidím křídlo, co se vrací. Podle poloměru to vypadá na
někoho ze SPORTu.V té mlze vidím tmavší mráček, tak to tam posílám pod něj.
Trpělivým točením se dostávám před a do Postoloprt. Nad tímto městečkem hledám
záchranu a točím co se dá. Za městem už v průměru
pomalu stoupám, pár přestředění a měním se
do pozice letce. Z dálky si to pode mě
šine další křídlo. Snaží se točit, ale nedaří se mu. Boj už sleduji z
ustáleného stoupání. Odlétávám poslední kilometr za kružnici a zpět… Za sebou
vidím mrak pod kterým jsem se vyzvedal, takže volba jít stejnou cestou byla
logická. Mezitím kolega je na zemi. Vidím nové chmurky, tak trošku měním směr a
pokouším štěstí. Ukrajuji stovky metrů na cestě zpět. Strategie letu je tady absolutně jiná než při
volném létání. Sleduji mapu cest, abych při vyhnití sedl na té správně
cestě. Let tomu přizpůsobuji. Když měním
trasu, tak na dokluz musí být přímá cesta k cestě na Ranou. Vítr nám trošku
zesiluje a okolí Postoloprt není tak čisté jako Raná. Termika je slabší, vítr
znatelnější. To co nastoupám tak snos
devalvuje ku zisku vzdálenosti do závodu. Předposlední stoupák musím opustit
dříve. 0,5 km jsem byl snesen zpět a
fakticky jsem se dopředu posunul o 0,3km.
Tady jsem věděl, že během bych byl stejně rychlý jako tohle trápení ve
vzduchu. Opouštím stoupák a letím jen pokrátit svoji běžeckou trať. Je přistoupávám pár metrů a pak to jen
posílám podél cesty ke Břvanům nad
pískový lom. Tam bych ještě v něčem silnějším mohl zvrátit svoji pouť vzduchem.
Leč marně. Za lomem jsou 40m stožáry VVN, takže těch 100-150m výšky nemohu
nijak proměnit na vzdálenost. Přistávám
téměř pod nimi. Rychlobalení a běh.
Vzduchem k Rané to je 3,5km z JZ. Ze SV ve stejné
vzdálenosti je Tomáš Matera. To však nevím.
V tom chvatu a běhu koukám na log a ten žlutý kroužek považuji za cíl
nikoliv za otočný bod. Kalkuluji v Locus Maps co nejefektivnější cestu na běh. Přes sedlo je horší profil. O 300m delší a
rovinatější trať je oběh Rané ze severu cca 4,5km běhu. A z jihu vychází
nejkratší trať 3,9km. Volím jižní cestu. Bohužel lesní cesta končí v křoví a
loučce kde je samé bahno. Vracím se přes potok na asfaltku, běžím tedy ze
severu. Před letištěm stále zvažuji to
sedlo, ale zde definitivně prohrávám boj na dálku s Tomášem.
V běhu obíhám Ranou a v uličkách už zvyšuji úsilí, abych to
měl za sebou. O desítky metrů předbíhám v Red Bull bráně Tomáš Materu. Tady
jsem byl druhý… Radost veliká. Všem
připadlo divný, odkud jsem se tam objevil . Následuje povinná kontrola tracků a
zjišťujeme můj omyl. To žluté byl otočný bod. Tak rychle ho ještě dosáhnout. Od
cíle to bylo 326m. Tak rychlou chůzí se snažím dosáhnout kružnici ve svahu u
lomu. Standa si přeje slet. Snažím se, ale SV východ mi na dva pokusy neumožňuje
start. Křídlo po trávě klouže a já nemám chuť riskovat. Křídlo jde květáku a
těch 300m sprintuji dolů.
Celkově jsem doběhl na 5. místě. Obhájil jsem 1. místo
v M40 z loňského roku. V tomto okamžiku to bylo celkové 4. místo
v kategorii Unlimited. I toto je zlepšení. Výsledky beru všemi
deseti na základě průběhu. Na
medailových místech proběhla kontrola logů. Míra Oros hlásí, že bych mohl být
třetí. Prý co na to řeknu a hrne se k rozhovoru. Já to bral jako špatný vtip. Trapas s oslavou
2. místa jsem si vyčítal jako i tu chybu, které k tomu vedla. Míra
vysvětluje, že Václav Lukeš si zaznamenal
SPORT trasu navzdory jeho přání soutěžit v UNLIMITED.
Žádné komentáře:
Okomentovat