Brdské lesy jsou krásné místo na turistiku, cyklistiku a běhy. Přál jsem si zúčastnit běhu Brdama, ale až teď nastal čas k realizaci a to na Brdské Stezce 14.4.2018 a na trase cca 50km
Brdská stezka patří k tradičním akcím. Tak jsem se neváhal a přihlásil na Ultramaratonskou trať 50km. Sledoval jsem, jak pořadatel se snaží vymyslet krásnou trať. Už první nástřel se mi líbil, takže to nejvíc rozhodlo omé účasti.
Trať měřila cca 50 km a převýšení se pohybovalo 1200 mnm. Trať se z spíše silničního běhu změnila na klasický trail. Tato změna nebyla kladně uvítána u silničních běžců. Velkou radost zbudila u krosařů, hobby běžců , ultra běžců.
Na startu se sešla slušná konkurence neb se závod započítával rovnou do dvou ultra pohárů. Ten méně významnější je pohár ČAU a druhý byl Evropský ultramaratonský pohár. Na startu se objevila ultra legenda Daniel Orálek a s ním další ultra běžci Martin Hokeš, Zbyněk Vodrák, Martin Šerák, Pavel Marek atd. Mimo jiné přijelo pár cizozemců - Německo, Slovinsko, Slovensko apod. Celkov nás na startu této trati stálo cca 80 běžců.
Cílem mého běhu bylo se nějak dostat do cíle v rozumném tempu. Po MČR na 100km jsem hodil za hlavu přípravy na občerstvení. Tam jsem to měl promakaný, ale stejně nejvíce záleželo na nohách a běhu. Takže jen gel, voda na startu a vše jsem ponechal občerstvovačkám.
Je velice těžké popisovat dění na tak rozmanité trati. Pořád se běhalo nahoru, dolů, vlevo vpravo. Polní, lesní cesta a proloženo krosem přes rozjeté mega koleje lesní techniky. Občas asfalt nebo jen zbytky cest s vyschlým korytem po dešti. Prostě trať technická a náročná.
Do 35km jsem byl v celkem v pohodě a udržoval svoje tempo. Tady přišla malá krize, kdy jsme netrefili odbočku. Chvilková chůze mě zmohla, že rozbíhání bylo těžké. Zde se dotáhla a převalila menší skupinka běžců, kterou jsem vezl na svých zádech. V euforii jsem na občerstvovací stanici nedoplnil flašku vodou.
Na 41 km přišly křeče a já musel přejít do mezichůze. Chybějící tekutiny jen umocnily můj malátný stav a já začal být na ručník. Motání po cestě a trudomyslnost. Aspoň jsem kopal do šišek, když míč nebyl po ruce. Asi 1,5km jsem protrápil na občerstvení. Coca Cola, voda a kousek banánu. Jestli tohle je ukázka zdravé výživy, tak tohle mě probodilu. Od 42,5km jsem už do cíle jen běžel. Kopec ne kopec. Prostě jsem obživl. Poslední kilometry se dostávaly hluboko pod 6 minut na kilometr. A já se ohlížel za sebe na soupeře, abych jen udržel pozici.
Do cíle jsem dorazil už v pohodě. Snad pokus o finiš přinesl zápletku. V tempu kolem 5 minut jsem si užil křeč do stehna, střídajíc s křečí v lýtku. Vypadal jsem dost prkeně. Chybějící sůl v těle byla všude po dresu. Její absence byla v tomto teplu znát. Další ultra políček.
V cíli jsem byl nakonec na celkovém 26.místě v čase 5:04:12,6 .Připsaljsem si bodíky do pohárů, ale hlavně jsem složil nepsaný test ultra běžce - uběhnout více jak maraton.
Při sdílení prožitků v cíli jsem zjistil, že na stejném místě mnoho závodníku mělo menší krizi. Takže mé obavy nebyly úplně na místě. Závěrečná zkušenost je, že důležitější je řešit v takovém okamžiku sám sebe než k tomu přidávat obavu o umíštění. Není tak špatně, aby soupeři na tom nebyli ještě hůře :-D
Tak se těší na HikeAndFly.cz , kde zcela jistě využiji zkušenosti z tohoto závodu.
Velká poklona patří organizátorům, který převzali tento závod a nenachali ho zmizet v dějinách. Trať byla těžká, ale spravedlivá. Prostě jen ukázala kdo co natrénoval a kde má slabiny. Takže příští rok se těším, že bych se tam opět mohl vrátit.
Výsledky ECU ultramaratonu najdete zde
Žádné komentáře:
Okomentovat