Velká Kunratická je krosová srdeční záležitost mnoha běžců. Moje teda ne. Já osobně krosy nikdy moc nemusel. Moje postava není vhodná pro tento typ závodů a vždycky to bylo pro mě dost útrapné.
Loni jsem běžel za 18:46,6. Vybíhal jsem z 652.místa do teplého počasí kolem 15 stupňů a všude sucho.
Letošní počasí bylo trošku někde jinde. V údolí se povalova zima -2 stupně a na sluníčku se člověk trošku ohřál. Srážky za poslední týden slibovaly bahníčko. A mé startovní číslo 1736 slibovalo i rozbitou trať a extra porci horšího terénu.
Na startu vládl chaos neb hobbíci se neřadili jak měli. Vyběhl jsem v nějakém pseudo startovním okně, kdy pořadatel zařval tak běžte aspoň "Vy" a já vyrazil k masochistickému zážitku.
První kopeček byl vyběhnut celkem svižně, akorát srdce protestovalo na ten nářez náhlé zátěže, Mírné zklidnění nastalo na seběhu k potoku. Zde však nastal zádrhel. Dvěma běžcům se evidentně nechtělo do vody, tak na břehu hledali něco jako můstek. Marně ho hledali. Musel jsem zbrzdit, abych je nerozrazil jako kuželky. V duchu jsem nadával jako špaček. Napálil jsem to do druhé kopce.
Vyběhl jsem tak 50m a náhle se válím na zemi. Jediný co si pamatuji je to, že dva běžci chtěli předejít nějaké jiné dva běžce. A v tomto úhybném manévru mě poslali ramínkem na zem. Ani moc se nezvedám, ale jako divé prase jsem začal hrabat rukama a nohama v pěkné synchronizaci, přičemž jsem se začal pohybovat směrem k vrcholu. Běh to už nebyl... Snažil jsem se to ještě rozeběhnout, ale fakt to nešlo. Laktát se mi rozvaloval už skoro všude, bahno pod nohama, u pusy pěna, prsty zmrzlé na kost a mozek na plech, vnímající jen silné podněty. Chvilku mi trvá než se rozeběhnu. Sportester ukazuje už hodnoty kolem 5:00min/km a lépe. Vnitřně si vnucuji myšlenku, že to je lepší než vloni, ale vůbec jistý si nejsem. Mozek si v tom okamžiku nic nepamatuje, nefunguje ani počítání mu nejde. Ani přeběhy potoků si nepamatuji.
Sebíhám ke třetímu kopci, kde mi jdoucí dvojice zatarasí cestu 30m v kopci, já se mohu jen objímat se stromem a místo běhu zase šlapat. Rychlou chůzí se dostávám pod vrcholek kopce, 10m motání se a zase rozběhnutí se. Bolest jako sviň je všude. Plíce, nohy a ruce. Opět v duchu si nadávám. Morálně uvadám a péruji sebe. Jak mohu běžet na lepší výsledek, když si na kopci hraju na chodce. Sportester mi ukazuje tempo 4:45 min/km. Nadávám na Garmin, že neumí GPSku udělat přesnou a tempo považuji za nejapný žert. Před seběhem koukám, jestli widget "Sranda z běžce" ukazuje nahodile rychlá tempa nebo už přešel do režimu pesimistická tempa. A čučím jako puk, když tam bliká tempo 4:40 min/km. Tak to asi bude pravda a soustředím se na seběh z kopce do cíle. Mentálně se bičuji , že to tam pustím hlava a nehlava. Na Hrádku po odbočce to pouštím. Pár prvních metrů mi někdo dýchá na záda, podle čehož soudím svůj běh na měkkouše a odhazuji veškerou opatrnost a doopravdy jsem to pustil. Dobíhám nějakého šneka před sebou. A 4:18min/km se mění na 4:35. Křičím "dráha, uhni" za 100m už křičím "Ty č.... uhni" a za dalších cca 100m mu za zády už říkám " Ty p...." apod. No prostě mě už sral. Na rovince nenacházím sil ho předběhnout a zakouslej na jeho zádech probíhám cílem.
V cíli to píplo, výpočetní technika šrotovala a vylosovala mi čas 18:13,3. Slečna mi sebrala čip.Já si strkám ruce kamsi, abych si je rozehřál. Kašlám jako pacient nějakého centra pro TBC. Občas si odskakuji do CHKO lesa si ulevit a ochranářům tam zlepšuji kvalitu hlíny...
Celkově 18:13,3, 770,místo z 1835 běžců.
A hodnocení. Lepší než loni, ale co jinak říct. Zoufalost z toho, že jsem mohl být pod 18' nebýt brzdítek na trati. A 17'XX" jsem považoval za reálné i v případě horší běžecké trasy. Jako podcenění cítím nenastavení si virtualního partnera na sportesteru. No holt příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat